Stavba byla postavena v roce 1934, tedy k patnáctému výročí válek. Někdy v 60./70. letech byla stavba zahalena břizolitem a s ní i jednoduché ale kultivované členění fasády nepatrnými pilastry. Malované texty byly nahrazeny tabulemi černého skla s náhrobní estetikou. Současná oprava začala nejprve bez mé účasti, obalením břízolitu další silnou vrstvou soudobých perlinek a omítek. Změnily se postupně proporce, terén, zmizely detaily - návrat k historické podobě nebyl možný. Podobná situace jako v případě obnovy fasády školy v Hoštejně. Byl jsem přizván k návrhu, nejprve jen fasády. Tématem bylo navrátit stavbě hodnotu a důstojnost, dát ji do vztahu se současností. Uvědomil jsem si, že pěkná fasáda nestačí.
Bylo zapotřebí ukázat, že jde o památník, nikoli církevní objekt. V podlaze vznikl mosazný reliéf české vlajky. Na štítu nad vstupem jsme zhotovili sluneční hodiny, jež však neukazují aktuální čas, ale dny významných zvratů českého století - listopad, říjen, srpen, únor... a v určitém volném vztahu k této melancholické cykličnosti odpočítávají každý den počet hodin do západu slunce.
Oltář se sochou Ježíše byl obohacen o dobový a citlivě zrestaurovaný státní znak a šedesátková nevzhledná černoskleněná tabule byla rozřezána a přeměněna v dynamicky sestupující objekt, čímž došlo ke zcelení oltáře a jakémusi smíření necitlivých funerálních vstupů ze 60. let s kaplí.
Před kaplí vznikly poctivé kamenné schody z červené žuly, obklopeny čedičovou dlažbou. Na nároží před kapličkou při cestě ke hřbitovu jsem vytvořil drobný objekt / patník z kombinace betonu a černého plechu, jež by měl evokovat děs války ale také odvahu a naději. Je možné do něj vložit svíčku, která pak bude svítit při cestě ke hřbitovu.